Blog Jotunheimen Heimdalshøe 1843 Norsko

Je 17.únor 2025 a vydali jsme se opět na náš oblíbený vrchol hory Heimdalshøe 1843mnm na kraji NP Jotunheimen v norském nejvyšším pohoří. Jedná se o bezpečnou horu, na kterou zvládne vystoupit snad každý skialpinista v dobré fyzické kondici. Vzdálenostně je to sice kolem 22km, ale jedná se velmi pozvolné stoupání pokud stoupáte ze severní strany okruhem. Je kratší možnost výstupu popojet vozem 4km k západní straně hory, kde lze stoupat po hřebeni na východ od závory v zimním období uzavřené silnice.

První den po příjezdu jsme měli nádherné počasí a dole v údolí to vypadalo dobré sněhové podmínky. Z okna chaty jsme měli Heimdalshøe 1843mnm jako na dlani a rozhodli jsme se pro výstup trasou hned od chaty přes jezero Sjodalvatnet a dále mírným stoupáním k úpatí hory.

Vyrážíme přes jezero kde obcházíme nezamrzlou louži přitoku a dále stoupáme kolem malého kaňonu a je nás celkem pět dobrodruhů. Zastavujeme na pauzičku na pěkně exponovaném místě, dáváme čajíček a svačinku, kocháme se výhledy a počasí je neuvěřitelné. Na obloze jen několik málo se povalujících obláčků, viditelnost_ že to lepší být ani nemůže a teplota kolem deseti stupni pod nulou. Perfektní počasí bylo v předpovědi na další celý týden. Sníh byl suchý a místy do vyšších poloh docela vyfoukaný.

Všem se šlo relativně dobře, až pak se začala ozývat kamarádka Jana, že ji tlačí bota a bolí ji nohy. Což mohlo být zhruba po 10 km v polovině stoupání. Jana si totiž půjčila boty a výbavu v půjčovně a přiznala se, že vybavení neměla čas pořádně otestovat někde v terénu. Stoupáme během chvilky dále až ke strmému korytu, které se táhne od vrcholu našeho cíleného vrcholku. Opět zastavujeme, ale hned se ozývá Jana, že noha v botě stále tlačí. Kontrolujeme boty a zjišťujeme, že Jana má boty ve sjezdovém režimu. Přepínáme do režimu chůze a po krátké pauze se už nemohu dočkat dalšího postupu k vrcholu a vyrážím dopředu abych povzbudil partu. Jana ještě něco šněruje v botě, ale já s Adamem jdeme nad úžlabinu západně od vrcholku kde čekáme na ostatní. Pomalu se šourají a Jana daleko v zádu. Ve stínu hory čekáme na Janu-zima. Jakmile partu dochází, už jen skupinu povzbudím, že k vrcholu je to posledních 200metrů výškových a výhledy stojí za to. Vyrážím dopředu jako raketa, mysleje si že povzbudí všechny svou nabytou energií. Vrcholek už je vidět a hřeje nás sluníčko.

S Adamem jsme v popředí a zbytek skupiny se opět šourá pozadu asi 100metrů na dohled. Sníh na hřebeni vyfoukaný a zmrzlý. Terén plochý, není kam spadnout. Počasí téměř jasno, stále pohádková viditelnost. Už vidíme Bessengen světoznámou trasu, všechny vrcholky na západ, krásné hory a jezera. Za chvíli se znovu otáčím a koukám, že skupinka se stále šourá pomaleji a Jana to vypadá bere po hřebeni jiným směrem než je cílený vrchol. Stojím, koukám a opravdu jeden člen naší výpravy si to šlape na protější vrcholek níže. Stojím na místě odkud mne zbývá asi 80metrů výškových k cílovém bodu dne a pískám na píšťalku. Jana ale nereaguje a jde si to svým směrem. Zdeněk s Luckou se také zastavují a Adam mne dobíhá. Koukáme společně na Janu, která se vydala o 30 stupnů jiným směrem a sama. Adam neví co se děje a vypadá to, že se nám Jana nemá zatím kam ztratit, je na dohled a i její náhlý vytoužený vrcholek a tak jsme se s Adamem dohodli, že dorazíme k cíli sami a budeme pozorovat počínání Jany, popř ji zkontrolujeme dronem. Když jsme se ocitli na vrcholku hory Heimdalshøe a užasli jsme nad famózními výhledy obzvláště na zítřejší Hogdebrotet 2226mnm. Koukáme i na Janu, která se od nás usadila na protějším vrcholku. A vidíme najednou i Zdenka s Lucií, jak výstup vzdávají a nechají se únašet výhledy tam kde jsou. Je trochu větrno,.. že by si řekli že snad půjdou okolo vrcholku? ..za chvíli je s Adamem pozorujeme jak jedou za Janou na protější vrcholek pod námi.. Ok. Jedeme za nimi povídám Adamovi. Jenže Adam s tímto plánem nesouhlasil. Plán byl jet okruhem po hřebeni na východ a sjíždět svahem kolem 25° klesání v závětrném zavátém svahu. Na to jsme se těšili nejvíce, ale co zbytek skupiny??

Mrzelo mne, že vysílačky jsme nechali v autě. Zkouším volat Janě telefonem, má asi fly mode, takže mne Adam přemlouvá k dokončení trasy okruhem, který jsme předem naplánovali. Ano, uznávám že by to nebylo fér vůči Adamovi nedokončit okruh. Trojice zbývající výpravy také nebude v ohrožení, byť všichni používají aplikaci Varsom a snad půjdou společně. Máme u sebe i potřebnou technologii k dohledání skupiny a Jana se tváří jako zkušený horal co se vyzná, budeme tomu zatím věřit. Přes to ale za chvíli kontroluji dronem zbytek skupiny a svah našeho sjezdu. Za chvíli si už užíváme fantastický prašan. Adam je šílený freerider a táhne mne na kopec znovu, že si tento pojezd musíme zopáknout. Stále jsem měl obavy o zbytek skupiny a dle opětovné vizuální kontroly ze vzduchu jsme všechny tři viděli jet trasou dolů, kterou jsme stoupali. Vydali jsme se tedy ještě jednou strmým stoupáním na východní vrcholek beze jména, kde jsme se kochali nádhernými výhledy. Naše toulavá skupina již byla téměř u jezera a my s Adamem jsme si pochystali techniku k natočení našeho dnes posledního sjezdu. Prodloužili jsme trochu okruh více na východ a byl to nádherný pojezd až dolů k jezeru.

V klidu a za světla jsme po 17 hodině dorazili na chatu. Zamluvili jsme saunu a začali připravovat program na další den. Jana ten večer tvrdila, že už ty skialpy nikdy neobuje a po zbytek našeho výletu to bohužel byla pravda. Za to si to ale vyšlápla na sněžnicích na Beshoe, měli jsme i běžky, tak si udělala i několik okruhů a všechno to bezpečně zvládla. Jenom jsme si připomněli, že pokud by někdo měl zájem měnit plán dne běhemjeho průběhu, je potřeba se na tom společně dohodnout, nebo navrhnout alternativy, aby jsme všichni věděli, jaký který člen naší výpravy se bude kde pohybovat a to minimálně ve dvojici.

Heimdalshøe převýšení 950m 21km

Další výlet do oblasti naplánovaný 05.02. - 12.02.2026 pro více info

Pár fotek a video z onoho dne :)